Úvodník: Musk věří, že umělá inteligence předčí člověka za pět let — jaká je v tom závodě role Evropy?

Nejcennější evropskou burzovní společností je nizozemský ASML s tržní hodnotou zhruba 693 miliard dolarů. Osobní majetek Elona Muska se blíží bilionu. Když ta dvě čísla postavíte vedle sebe, dostane otázka evropské role v závodě o umělou inteligenci nepříjemně přesné měřítko.

Šéfredaktorka listu The Economist Zanny Minton Beddoesová se s Muskem sešla v jeho texaské Gigafactory. Jde o jeho první rozsáhlý rozhovor po vstupu SpaceX na burzu a rozdělení na kapitoly prozrazuje důrazy bez okolků: časový plán umělé inteligence, samoregulace oboru, postavení Číny, proměna práce v dobrovolnou činnost, otázka moci jednoho člověka, Starlink a Ukrajina. Evropa se zmiňuje, ale spíš jako předmět politického sporu — ne jako stavitel.

▶

Podívejte se na díl na Innohub TV 85 min

Zdroj: The Economist, 29. 7. 2026 — celý rozhovor, 85 minut.

Pětiletou předpověď se vyplatí číst jako varování o hospodářském výsledku: směr bývá většinou správný, termín jen zřídka. Samořídící auta měla být hotová už před lety a slib se obnovoval každý rok. Směr byl přesto správný a popírat ho by dnes bylo trapné. S letopočtem se tedy dá nesouhlasit, se směrem ne — a právě to dělá evropskou situaci nepříjemnou, protože tady se pořád debatuje o tom, jak umělou inteligenci regulovat, zatímco jinde se debatuje o tom, kdo ji postaví.

O schopnosti přitom nejde, a to je třeba říct nahlas. Stockholmský Lovable překonal sto milionů dolarů ročního opakovaného obratu za osm měsíců a od té doby vyrostl přes čtyři sta milionů — se 146 zaměstnanci. Finská Iceye prodala Německu službu radarových družic za 1,76 miliardy eur, což je víc, než kolik nejeden evropský stát vydá na celý svůj vesmírný program. Tohle nejsou výjimky potvrzující pravidlo. Je to důkaz, že úzké hrdlo je jinde.

Úzké hrdlo je v měřítku a rychlosti. Ve Spojených státech se nejdřív staví a o povolení se žádá potom, v Evropě se žádá o povolení a na stavbu nezbude čas. Kapitál tu je, ale pohybuje se pomalu a po malých dávkách, a když evropská růstová firma potřebuje kolo za sto milionů, shání ho čím dál častěji za Atlantikem — a s ním odchází i vlastnictví. Evropa si postavila polstrovanou kóji, ve které je riziko vyvedené ven společně s výnosem.

Protistraně je třeba přiznat, co jí patří. Regulace není opakem konkurenceschopnosti a obecné nařízení o ochraně osobních údajů se ukázalo jako prodejní argument častěji než jako překážka — evropské umístění dat je dnes konkurenční výhoda, za kterou je zákazník ochoten zaplatit. Musk sám v rozhovoru mluví o samoregulaci oboru, což je svým způsobem přiznání: nikdo v branži nevěří, že to zvládne samotný trh. Problémem tedy není regulace jako taková, ale regulace bez vlastní průmyslové základny. To je pouhý názor na svět, který postavil někdo jiný.

Jednotlivému podnikateli se evropská volba ukáže přesně v tom místě, které ilustruje kapitola o Starlinku. Když je služba jediné firmy součástí válečné infrastruktury, přestává být otázka moci jednoho člověka filozofická a mění se v otázku nákupu. Měřítko je jiné, logika stejná v každé české mikrofirmě, jejíž viditelnost, komunikace i platby procházejí toutéž zahraniční platformou. Závislost nestojí nic, dokud se nezmění podmínky — a pak stojí všechno naráz.

Role Evropy se tedy nerozhodne podle toho, jak rychle se napíše regulace. Rozhodne se podle toho, jestli Evropa nakoupí u vlastních dodavatelů i tehdy, když je to drahé a nejisté — tak jako Německo nakoupilo u Iceye —, a jestli se kapitál pohybuje dost rychle na to, aby další Lovable mohl růst i tady, i po první stovce milionů. Umělá inteligence rozdá startovní pozice znovu bez ohledu na to, jestli ten pětiletý odhad vyjde. V tom závodě má Evropa druhé místo pořád otevřené. Třetí neexistuje.