Sloupek: proč firmy využívají AI jen na desetinu

Koupit si licence na umělou inteligenci je snadné. Těžší je zařídit, aby ji lidé ve firmě opravdu používali a aby z toho něco bylo. Právě o tom je epizoda podcastu AI Univerzita „Proč firmy využívají AI jen na 10 % (Filip Morávek)“. Podle popisu epizody je Filip Morávek šéfem a zakladatelem firmy Easy8 a autorem rámce WorkOps a ukazuje, jak vypadá AI zázemí osmdesátičlenné technologické firmy.

Co epizoda nabízí

Popis zmiňuje konkrétní sestavu: Claude Team s 26 servery MCP, SharePoint, evropský AI zapisovatel schůzek a vlastní platformu. Dále uvádí, že únava z AI nástrojů je skutečná, a proto má smysl budovat infrastrukturu a kontext místo honby za nejsilnějším modelem. Mezi tématy je i „odpovědná svoboda“, tedy AI lze použít na cokoli, ale za výstup ručí ten, kdo jej odesílá, a bezpečný výběr nástrojů pomocí bílého, černého a šedého seznamu. Největší návratnost podle popisu vidí firma v zákaznické podpoře (10 až 12 hodin týdně na operátora), ve vývoji a při hodnocení nabídek. Zavádění má postupovat auditem, vybranými ambasadory, konkrétním případem užití pro každou roli a postupným laděním, nikoli velkým třeskem. Celou epizodu jsem v tomto textu nepřepisoval; opírám se o její popis.

Kolik českých firem AI používá

Název epizody mluví o deseti procentech. Jak je to s českými firmami obecně? Podle Eurostatu využívalo v roce 2025 umělou inteligenci 19,95 % podniků v EU s deseti a více zaměstnanci, kdežto v Česku 17,6 % (v roce 2024 to bylo 11,26 %). Česko je tedy pod průměrem EU, ale jeho podíl rychle roste. Jde o firmy od deseti lidí; pro živnostníka a mikrofirmu tato čísla neplatí přímo, ale ukazují, kam trh míří.

Co si z toho vzít, když firma má tři lidi

Osmdesátičlenná firma má jiné možnosti než tříčlenná, přesto některé zásady platí i pro malé. První: nejdřív kontext, potom nástroj. AI je tak užitečná, jak dobře ví, co o zákazníkovi a práci firmy ví; k tomu se hodí text o tom, jak AI pomáhá firmám poznat zákazníka. Druhá: neplatit víc, než je třeba. Jak ukazuje článek o tom, kdy nižší cena modelu přinese úsporu, nejdražší model není vždy nejlepší volba.

Třetí zásada se týká odpovědnosti. Věta o tom, že za výstup ručí ten, kdo jej pošle dál, nestojí jen firmám s pravidly. Pro živnostníka je to ještě jednodušší: zákazník nevidí, že text psala AI, vidí vaše jméno. Čtěte, co posíláte, a ověřte čísla.

Jak začít bez velkého projektu

Návod z popisu epizody lze zmenšit do měřítka malé firmy. Zmapujte, kde už AI používáte, a to včetně soukromých účtů, které si lidé zavedli sami. Vyberte jeden úkol, který se opakuje, třeba odpovědi na stejné dotazy zákazníků. Vyzkoušejte jej měsíc a změřte, kolik času ušetřil. Teprve potom přidejte další. A pokud vás zajímá, jak se AI propisuje do osobní pohody, přečtěte si článek o produktivitě práce a zdraví.

Pravidla stačí jednoduchá: co smí a nesmí do nástroje (zákaznická data, ceny, osobní údaje), kdo za výstup ručí a kdo jednou za čas zkontroluje, zda všechno funguje. Je lepší mít jednu stránku pravidel, kterou lidé znají, než dvacet stran, které nikdo nečte.

Ještě jedna praktická poznámka. Únava z nástrojů, o které popis epizody mluví, postihuje i jednotlivce: dnes je na výběr desítky aplikací a každá slibuje zázrak. Rozumné pravidlo pro malou firmu zní, že nový nástroj nahradí starý, ne jej doplní. Pokud po měsíci nedokážete říct, co vám nástroj ušetřil, odložte jej. Čas, který takto získáte, věnujte rozhovoru se zákazníkem, ne dalšímu zkoušení.

Otázka na závěr

Používáte AI jen na desetinu toho, co by dokázala, nebo jste ji naopak zavedli všude a nevíte, kam se ztrácí čas? Napište, který úkol by vám dnes AI nejvíc odlehčila a proč jste jej zatím nezkusili.

▶

Zdroj: podcast AI Univerzita, „Proč firmy využívají AI jen na 10 % (Filip Morávek)“, 10. 9. 2026 (stránka epizody)