Schodek rozpočtu 2027: co říká ministryně financí

Ministryně financí Alena Schillerová obhajuje rozpočet na rok 2027 i přes kritiku z vlastní koalice

Vládní koalice si sama kritizuje vlastní rozpočet. Zní to jako paradox, ale přesně to se odehrálo kolem návrhu státního rozpočtu na rok 2027 – a ministryně financí Alena Schillerová (ANO) si za něj stojí i přesto, že výhrady zazněly i z řad koaličních partnerů.

V pořadu K věci na CNN Prima NEWS Schillerová vysvětlovala, proč je schodek rozpočtu takový, jaký je, a proč podle ní nejde o důvod k panice. Pro podnikatele a firmy, které si plánují investice na příští roky, jde o rozhovor, který stojí za pozornost – rozpočet totiž ovlivňuje úrokové sazby, veřejné zakázky i to, kolik peněz bude stát ochoten pustit do ekonomiky.

Co Schillerová v pořadu řekla

Základní vzkaz ministryně byl jasný: její úkol není dělat lidem radost. Doslova to zaznělo i v titulku pořadu – „Ministr financí není od toho, aby někomu dělal radost.“ Je to věta, která shrnuje její obhajobu celého rozpočtu – nepopulární čísla jsou podle ní prostě součástí práce.

Schodek kvůli investicím, ne provozu

Schillerová zdůraznila, že vysoký schodek rozpočtu jde především na vrub peněz určených na investice, ne na běžný provoz státu. To je důležité rozlišení – schodek, který vzniká z investičního dluhu, se dá obhajovat jinak než schodek, který jen kryje každodenní výdaje. Otázka, kterou si ale kladli i její kritici v koalici, zní: jsou to skutečně investice, které se firmám a lidem vrátí, nebo jde jen o účetní rámování nepříjemného čísla?

Napětí uvnitř koalice

Podle dostupných informací nebyl rozpočet na rok 2027 kritizován jen opozicí – výhrady měli i někteří představitelé vládní koalice. To je signál, který podnikatelé často podceňují: pokud si vládní partneři navzájem nevěří v rozpočtové otázce, zvyšuje se riziko, že se pravidla hry (daně, dotace, veřejné investice) budou měnit i v průběhu roku.

Pro firmy to v praxi znamená jedno – plánovat s rezervou. Rozpočtová nejistota na státní úrovni se dřív nebo později propíše i do podnikatelského prostředí, ať už přes úrokové sazby, veřejné zakázky, nebo právě přes daně.

Zvýšení daní: ne, ale možná ano

Nejvíc pozornosti si ale vysloužila jiná část rozhovoru. Schillerová v pořadu tvrdila, že zvyšování daní nehrozí – jenže jen pár dní předtím, v úterý, sama připustila, že u některých daní ke zvýšení dojít může. Ten rozpor mezi oficiální linkou „daně nezvyšujeme“ a realističtějším „u některých daní možná ano“ je přesně to, co firmy a podnikatelé sledují nejpozorněji.

Není to nic neobvyklého – ministři financí napříč Evropou balancují mezi uklidňováním veřejnosti a přiznáním rozpočtové reality. Pro podnikatele je ale praktičtější řídit se tím druhým signálem: pokud je na stole byť jen „možná“, stojí za to mít v byznys plánu prostor i pro scénář vyšších daňových nákladů.

Co je vlastně schodek rozpočtu a proč na něm záleží

Schodek rozpočtu je jednoduše řečeno rozdíl mezi tím, kolik stát vybere na daních a jiných příjmech, a tím, kolik utratí. Když je výdajů víc než příjmů, stát si musí zbytek půjčit – typicky vydáním státních dluhopisů. Čím vyšší schodek, tím víc si stát obvykle musí půjčovat, a to může tlačit na úrokové sazby v celé ekonomice, protože stát na dluhopisovém trhu konkuruje i firmám, které si chtějí půjčit na vlastní investice.

Jinými slovy: to, jestli je rozpočtový schodek „dobrý“, nebo „špatný“, nezávisí jen na jeho výši, ale na tom, na co se peníze skutečně použijí. Investice do infrastruktury nebo vzdělání mají jiný dopad na dlouhodobý růst než schodek, který jen drží nad vodou běžný provoz státu.

Co si z toho vzít

Rozhovor Aleny Schillerové ukazuje něco, co by měl znát každý, kdo plánuje firemní rozpočet na příští rok: politici vysílají uklidňující signály navenek, zatímco doma – v koalici i mezi řádky vlastních vyjádření – přiznávají, že prostor pro manévr je menší, než by se zdálo. Podobně jako když firmy hledají kapitálově efektivní cestu k růstu místo spoléhání na levné půjčky, i stát nakonec musí najít rovnováhu mezi investicemi a udržitelným dluhem.

Pro podnikatele z toho plyne jasné doporučení: nespoléhat na to, že „daně se nezvyšují“, ale mít připravený plán B. Firmy, které si hlídají cash flow a nespoléhají jen na vystavenou fakturu, jsou na podobné výkyvy fiskální politiky lépe připravené. A stejně jako se investoři v nejistých dobách častěji dívají po aktivech, která chrání před rizikem, i firmy by měly svoje plány stavět na víc než jednom scénáři vývoje daní a rozpočtu.

Ostatně, jak ukázal i pohled zvenčí na český rozpočet a zdroje růstu, zahraniční investoři i manažeři sledují české veřejné finance pozorněji, než by se čekalo. Rozpočet na rok 2027 tak není jen politickým sporem uvnitř koalice – je to signál pro každého, kdo v Česku podniká nebo investuje.

Ministr financí není od toho, aby někomu dělal radost.

Schodek je vysoký především kvůli penězům na investice, ne kvůli běžnému provozu státu.

▶

Zdroje

• K věci: Alena Schillerová o rozpočtu na rok 2027 — CNN Prima NEWS, pořad K věci, 5. 9. 2026